HC Kert Park Praha

Hokejbal je svým herním projevem, ale i přípravou začínajících hráčů velmi podobný lednímu hokeji. Není tedy náhoda, že u mnohých seniorských výběrů jsou na trenérských postech trenéři, kteří mají bohaté zkušenosti z ledního hokeje. Náš tým jde v této problematice ještě dál. Angažoval k začínajícím hráčům přípravky Vladimíra Noska, který zde může uplatnit své bohaté zkušenosti, které získal u pražských hokejových klubů Sparta Praha a Hvězda Praha. Protože má Míra již za sebou prví trénink, zeptali jsme se jej na pár otázek.

Míro víme, že jsi trénoval na Spartě a na Hvězdě, můžeš nám sdělit, jaké jsou tvé trenérské zkušenosti u hokejové mládeže, je příprava hokejbalisty podobná přípravě hokejisty?

Ano je to pravda. Trénoval jsem hokejovou mládež jak na Spartě, tak v HC Hvězda Praha. Co se týká přípravy mladého hokejisty a mladého hokejbalisty tak jsem přesvědčen o tom, že jsou v mnohém podobné. Základy jsou v obou sportech velmi podobné.

V klubu budeš trénovat začínající hokejbalisty přípravky, máš už představu, co musí chlapci zvládnout, aby pro ně byl hokejbal nejen zábavou?

Především je třeba si uvědomit, že takto malé kluky musí tréninky bavit. Musí mezi sebou soutěžit, aby si zvykali na pocit vítězství. Musí se naučit základy běhu, obratnosti, práci s holí. Je toho hodně. Proto se musí cvičení přizpůsobit této věkové kategorii. Velmi důležitým prvkem jsou i kompenzační cvičení, které před a po každém tréninku budeme provádět.

V minulém týdnu jsi s klukama absolvoval první trénink, jaké z něj máš pocity?

Zatím je o pocitech velmi brzo hovořit. Co je nejdůležitější je získání další mladých hokejbalistů, protože musí být co nejširší základna. Chlapci nemůžou mít pocit, že budou hrát, i když tréninku nedávají vše, co je třeba, ale protože jich je málo, mají místo v sestavě tzv.jisté. To není vůbec dobré pro jeho budoucí vývoj.

Ty se ve svém věku (pozn. 56 let) pořád aktivně věnuješ sportu, jak vidíš dnešní mládež, lze vůbec z hlediska sportování porovnat mládež tvé generace a tu dnešní?

Ono se to těžko srovnává, ale jedno vím úplně přesně. My když jsme přišli ze školy domů, tak jsme hned letěli na hřiště, kde jsme hráli snad všechny možné sporty. Nikdo nás do ničeho nenutil, protože nás to bavilo. Dnes mám pocit, že mladí přijdou domů pustí si počítač a u něho vydrží mnohdy i několik hodin. Ale musím říct, že i v dnešní době existuje řada výjimek. Ono opravdu záleží na každém jednotlivci a jeho přístupu k životu.

Trenére, je nějaký mediálně známý hokejista, který prošel tvými trenérskými metodami?

Snad nejznámějším hokejistou, kterého jsem měl možnost trénovat byl Tomáš Netík, který dnes hraje KHL v týmu Lev Poprad. Ten vynikal už v mládežnických kategoriích, protože měl tu vynikající vlastnost, že se chtěl neustále zlepšovat a dělal proto vše.

Jistě máš nějaké zážitky z ledního hokeje, se kterými by ses mohl podělit se čtenáři, máš už také nějaký hokejbalový zážitek?

Lední hokej jsem pomalu vyměnil za hokejbal, kde mým snad největším zážitkem byla moje účast na Světovém pohárů hráčů nad 40 let v Bratislavě na podzim roku 2010. To byl opravdový zážitek hrát proti Kanaďanům a dalším skvělým týmům. Vždyť jsem byl nejstarším účastníkem turnaje. Opravdu jsem byl rád, že jsem to „přežil“. Jinak mi dělají radost kluci z našeho „A“ týmu, protože hrají pohledný hokejbal a mají do budoucna podle mého názoru obrovský potenciál.

Děkuji ti za rozhovor, zároveň ti přeji mnoho úspěchů a hokejbalových zážitků.

Autor Tomáš Smutek