HC Kert Park Praha

Přinášíme Vám miniseriál rozhovorů s našimi nejmenšími hokejbalisty. V něm Vám Darina Bělohradská představí naše nejmenší minipřípravkáře.

Svůj třetí rozhovor jsem vedla s Dominikem Špákem (*2008). S hokejbalem se poprvé setkal v březnu loňského roku. Do týmu nastoupil s velkým přáním stát se brankářem. Toto přání se mu bohužel zatím nesplnilo, možná právě proto prožívá tento sport mnohem citlivěji než jeho spoluhráči. V pozici útočníka nenašel zalíbení a hokejbal mu nepřirostl k srdci tak, jako ostatním dětem v naší minipřípravce. Přesto jsme si spolu popovídali stejně hezky jako s ostatními „zapálenými“ hráči.

Jak dlouho hokejbal hraješ? Kde jsi se poprvé dozvěděl o hokejbale?

Asi rok a půl, dozvěděl jsem se o něm od babičky.

Proč jsi ho chtěl zkusit? Co Tě na něm lákalo?

Protože se na rozdíl od hokeje nehraje na bruslích. Nejvíc ze všeho jsem se těšil, že budu brankářem, ale to mi bohužel nedovolili. Taky jsem se těšil na pana trenéra.

Hrál jsi nebo hraješ vedle hokejbalu ještě nějáký jiný sport? Zkusil bys je porovnat?

Hraju florbal. Je v tom rozdíl ten, že jsou tam jiné hokejky a míčky. A ještě jsou tam větší brány.

Vzpomněl by sis ještě na svůj první zápas? Překvapilo Tě tenkrát něco?

Ano. Šlo mi to tak napůl... Ale dal jsem si svůj první gól. Nečekal jsem, že tam bude tolik týmů.

Takže to byl tenkrát turnaj?

Ano...

Jsou nějáká pravidla, která Tě na hokejbale štvou?

Štve mě to, že si nemůžeme hrát, jak chceme, že musíme dodržovat pravidla a domluvené taktiky, že si nemůžeme střílet na bránu po svém... 🙂

Chybí Ti něco na tréninkách?

Ani ne.

Je něco, co Ti chybí na turnajích? Změnil bys tam něco kdybys mohl?

No, občas mi chybí nějaké věci, třeba rukavice a tak... 🙂 (Otázka jsem položila znovu a lépe.) Ano, že si nemůžeme vybrat, s jakým týmem chceme hrát a s jakým ne.

Co je pro Tebe nejdůležitější, když jedete na turnaj? Máte za sebou turnaj v Ústí nad Labem, jaký byl?

Před turnajem není pro mě nic důležitého, až potom při zápasech si dávám pozor, abych nepřihrál špatnému hráči. Na turnaji jsme vyhráli první místo! Hrálo se dobře. Hostivař byla slabá, protože tam nebyli všichni silní hráči, byl tam jen jeden... Nám ale také málem nepřijel gólman, spadl ze schodů a poranil si nohu. Vypadalo to, že nebude hrát, nakonec ale naštěstí přijel.

Na co myslíš, když prohrajete?

Že příště to vyhrajeme. 🙂

Jak Ti je, když vyhrajete?

Mám radost ze sebe i z ostatních hráčů.

Býváš po hokejbale hodně unavený?

Ani moc ne.

Hraješ hokejbal i doma venku s klukama?

Ano. Občas si zahraju s klukama, kteří hrají za Kladno. Jsou to moji sousedé, stejně staří se mnou, hrají také za minipřípravku.

Chtěl bys hrát hokejbal dál, až do dospělosti?

To už asi ne. Možná ještě příští rok, nebo dokud budu chodit do školy, ale pak už ne.

Máš nějákého oblíbeného hokejbalového hráče, svůj vzor?

Ano, své spoluhráče, Radima a Alana... 🙂

Představ si malou holčičku nebo chlapečka, kteří chtějí hrát hokejbal, co myslíš, že by měli umět? Doporučil bys ho každému?

Asi bych to nedoporučil sourozencům, aby hráli ve stejném týmu. Při hře se pak nemůžou dohodnout a handrkují se... Důležité je, aby ten, kdo hokejbal hraje, byl šťastný a hra ho bavila. 🙂

Řekni mi jednu věc, která Tě na hokejbale štve ze všeho nejvíce?

Že musíme poslouchat trenéra.

Řekni mi jednu věc, kterou na hokejbale miluješ ze všeho nejvíce?

Zápasy, že nejsou jen tréninky.