HC Kert Park Praha

Milan Jelen se po šestí letech vrací na lavičku A-týmu. Jak má rozdělené role s trenérem Davidem Kunou? Jak se na návrat těší? Čtěte více v rozhovoru!

Co tě přivedlo k hokejbalu?

Hokejbal mě oslovil tak nějak sám. Když mi bylo 14 let, viděl jsem nějaká utkání okresní ligy, která se v tu dobu hrála na sídlištích. To mne inspirovalo, založil jsem vlastní soutěž v sídlišti Dobětice s osmi týmy, rok jsme ji hráli se skoro stejně starými kamarády a vybrali výběr a tým HBC Dragons, který jsme přihlásili do následujícího roku okresní ligy (v té době to byla seniorská soutěž, žádné dorostenecké soutěže nebyly).

Jaké byly tvé trenérské začátky?

Já začal trénovat poměrně brzy. Ještě jako hráč a to poměrně mladý, bylo mi osmnáct. Založil jsem první žákovský tým v Ústí nad Labem, se kterým jsme byli na MČR hned bronzoví, v podstatě jsme s M.Vlachem (úspěšný mládežnický trenér) začali trénovat kluky, kterým bylo tak o 6 let méně a na sídlišti s námi hráli snad všechny sporty (baseball, fotbal, hokejbal, hokej). S nimi jsme šli až do juniorské extraligy. Začátky byly docela krušné, jelikož jsme si museli všechny informace shánět sami, publikace na hokejovém svazu, kupovat knížky a videa v Kanadě a zahraničí. Samozřejmě jsem postupně získával hráčské zkušenosti od okresu až po extraligu. Měl jsem to štěstí trénovat společně se spoustou trenérů a od nich získával další zkušenosti.

Kde všude jsi v minulosti působil?

Působil jsem u mládeže v Ústí nad Labem (minipřípravka, přípravka, žáci, dorost, junioři ), dva roky v Mostě (dorost, muži B), tři roky v Praze na Kertu, sezónu u staršího dorostu a pak dvě sezóny v extralize mužů, kdy jsem vedl Kert Park Praha jako nováčka soutěže, tři předešlé roky jsem trénoval v Elbě DDM v CCM Extralize.

Jakého největšího úspěchu jsi dosáhl?

Jako největší úspěch považuji z mého trenérského pohledu především působení u reprezentací ČR, kdy jsem jako hlavní trenér působil u stříbrného úspěchu U16 a na mistrovství světa ve Zvolenu, kde jsme prohráli jediné utkání, až ve finále s Kanadou. Bronz na MS v Mostě s U18 zmíním, ale byl to z pohledu turnaje o pěti týmech spíše neúspěch. Dvakrát jsem byl součástí týmu, který získal titul mistra Evropy s U18, vždy jako asistent trenéra a to jednou Davidovi Kunovi a jednou Rosťovi Kurfürstovi. U mládeže jako hlavni trenér stříbro extraligy mladší dorost HBC Pento Most. Ještě nějaké medaile byly u mládeže - žáci a dorost. Určitě zmíním i zlatou minipřípravku, mrňousci by mi to neodpustili, byť to není tak důležité z pohledu medailí. Podstatné je, že někteří kluci, které jsem během těch dvaceti let trénoval, se prosadili v nejvyšších soutěžích a mají i dnes kladný vztah ke sportu a někteří, především z té první generace, ještě hrají hokejbal.

Máš nějaký sen čeho bys chtěl dosáhnout?

Jednoznačně vyhrát extraligu a MS.

V minulosti jsi již na lavičce A-týmu působil. Jak na toto období vzpomínáš?

Popravdě s odstupem času a s těmi zkušenostmi, které mám velmi pozitivně. Přišel jsem tehdy k týmu, který měl obrovskou chuť, byl ve skvělém lidském a v podstatě i výkonnostním rozpoložení, až dnes doceňuji práci předchozího trenéra (J. Novák). Měl jsem to štěstí, že jsem rok před tím už v Kertu působil na pozici trenéra staršího dorostu a mohl zapracovat tehdejší mladé hráče, které jsem znal a zároveň trénovat mladé budoucí hvězdy, jako byl Martin Kruček, bratři Plzákové a další. Musel bych jmenoval celý tehdejší tým. Celé to dobře sedlo, v podstatě jsem byl nejmladší trenér extraligového mužstva a měl vynikající mladý tým s ambicemi.

Jaká byla cesta zpět do Kert Parku?

Cesta zpět byla asi celkem jednoduchá, Kert měl o mne zájem již po skončení minulé sezóny. Tím, že jsem letos v Ústí skončil už na jaře, jsem měl nějaký prostor na rozmyšlenou, především spíš z hlediska soukromého než toho sportovního. Zájem byl ze strany i některých dalších klubů, ale jeden z důležitých faktorů mého rozhodnutí byl upřednostnit roli asistenta, než se znovu postavit do pozice hlavního kouče a převzít celou odpovědnost. Je to takový kompromis mé rodiny a mého koníčku. Popravdě mne působení v Ústí dost vyčerpalo a poučilo.

Na lavičce budeš působit společně s Davidem Kunou. Jak se na spolupráci těšíš?

Těším se a popravdě soustředění v Rakovníku toho bylo důkazem. Davida znám blíže skoro deset let, máme na spoustu věcí podobný pohled, ale to už v době společného působení u reprezentací, takže je na co navazovat.

Máte s Davidem nějak rozdělené role?

David je ten zlej a já ten hodnej. 🙂 Máme, každý budeme mít určité kompetence a možnosti, David má samozřejmě jasnou odpovědnost a to hlavní slovo patří jemu. Všechna zásadní rozhodnutí spolu komunikujeme a to nejen v trenérské rovině, ale týká se to i některých manažerských kroků. To souvisí i s Davidovou další rolí předsedy klubu. Já se mu budu snažit být nápomocen tak, aby vše fungovalo a vedly jsme úspěšný extraligový tým.

S týmem jste zahájili letní přípravu. Jaký z ní máš zatím pocit?

Příprava byla koncipována k současným možnostem a probíhající tvorbě týmu. Ono se to nezdá, ale v podstatě budujeme tým kolem jádra, které tu bylo již v minulé sezóně. Přístup a nasazení hráčů je v pořádku, některé věci ještě ladíme, abychom měli stabilizovaný kádr a vstoupili do sezóny s jasnou definitivou.

V nadcházejícím extraligovém ročníku bude bojovat pouze jedenáct mužstev, díky čemuž vás čeká více víkendových dvoukol. Je to pro tebe vítaná změna nebo naopak upřednostňuješ pouze jedno utkání za víkend?

Ja osobně preferuji jedno utkání za víkend, ale chápu nynější systém rozlosování, vzhledem k okolnostem, které v tomto ročníku jsou.

Sezonu odstartujete 3. září doma proti Letohradu. Jaká jsou tvá očekávání a jak se těšíš?

Tak budeme hrát proti letohradským jelenům, tak nevím co od toho úplně čekat. 🙂 Těším se moc, vstup do soutěže je důležitý, doma chceme, aby body jednoznačně zůstávaly. Věřím, že budeme připraveni a tým prodá svůj potenciál.