HC Kert Park Praha

Martin je z celé čtveřice služebně nejstarší. Pětatřicetiletý "Supíno", jak mu kamarádi a spoluhráči říkají, je rodilý Pražák. S hokejbalem začínal v dnes již, dle jeho slov, legendárním pražském Aviru. V kategorii mužů poté začal chytal 1. českou národní hokejbalovou ligu v týmu HBC Prosek Stars. V roce 2001 si pak poprvé zahrál za lužinský celek, když došlo ke spojení 3 týmů - SK Sport Park Praha, HC Kotelna a právě HBC Prosek Stars a vznikl tak dnešní HC Kert Park Praha.

Po dvou letech chytání v Kert Parku změnil Martin opět působiště, když přestoupil do týmu našeho sobotního soupeře Kova Praha. Zde strávil s roční přestávkou 4 roky. "V roce 2005 jsem působil jednu sezónu v kanadské "extralize" v týmu Toronto United Kings, což byla skvělá zkušenost", říká Martin Sup o roce stráveném v Kanadě. Po sestupu Kova z extraligy v roce 2007, Martin přestoupil na Kladno do tehdejšího KEBu. Po dvou letech se poté vrátil znovu na Lužin, kde za Kert Park chytá až dodnes.

Bylo to od roku 2003 na čtyři nebo pět sezón, tedy pokud si dobře vzpomínám, a vzpomínám na to jen v dobrém. O většinu chytání jsem se dělil s Jirkou Vorlem, fajn člověkem a výborným brankářem, i celkově byla parta v Kovu skvělá. Sice jsem do Kova přišel v době, kdy skončila generace výborných hráčů a Kovo hledalo cestu k jejich náhradě, takže jsme neudělali žádné závratné výsledky a nakonec došlo po velkých problémech se sestavou k sestupu (když poslední sezónu naplno trénoval jen zlomek hráčů), ale doba to byla krásná. Můj následný odchod do Kladna byl pro obě strany, mě i Kovo, asi nepříjemný zážitek, ale to je, alespoň pro mě, dávno pryč, vzpomíná Martin. Při pohledu na letošní soupisku, pokračuje v Kovu pouze zlomek bývalých spoluhráčů. "Martin Svoboda, Tomáš Ruda a Juraj Košély (alias Ďury). Legendy jako Vláďa Hruška, Míra Čanecký a Jirka Vorel už mezitím bohužel skončily."

Extraliga nabídne pražské derby po několika letech. Jak se Martin na utkání těší?
"Těším, určitě to bude zpestření pro hráče i pro diváky, ale to jde spíše o záležitosti před a po zápase. Přece jen sláva a atmosféra hokejových a fotbalových derby je někde jinde, nicméně i v našem "malém" sportu je to určitě příjemná změna a zajímavost", těší se Martin a dodává: "Zápas asi budu, i díky svému věku, vnímat jako každý jiný, přece jen je to stále jen pomíjivá sportovní sláva, ať už vyhraje kdokoli, snad se nikdo nezraní a všichni si to užijí. Ale jistá nostalgie přece jen nejspíše přijde a určitě, pokud se ocitnu v bráně, udělám všechno proto, abychom vyhráli."

"Je mi 35 let, přitom do příchodu trenéra Tomáše Dohnala jsem si brankářsky rostl sám a učil se vše poměrně živelně, nutno přiznat, že běžný (týmový) trenér zpravidla chytání a potřebám brankáře nerozumí vůbec nebo jen velmi málo a kvalitu brankáře posuje z variant "chytil" a "nechytil" a leckdy vysoce ocení rutinní zákrok nebo zcela přehlédne zákrok zcela výjimečný. Určitě je skvělé mít, byť na sklonku kariéry, trenéra brankářů, který jednak upozorní na chyby a vybrousí brankářský styl (v mém věku již asi nelze nic zásadně předělat, spíše jen usměrnit), jednak chápe tréninkové a psychické potřeby gólmanů. A zásadní věc je, že s brankáři jedná na rovinu a se znalostí věci. Vše uvedené Tomáš Dohnal přinesl a jsem za to rád, určitě mi jeho rady pomáhají vnímat chytání i po těch letech novými očima a zlepšovat se."

"Na skvělou partu, řadu zážitků a klub, který má jméno a za který je radost hrát. Ale chci doplnit, že nejsem fanatik, který by neuznával nebo neměl v oblibě ostatní kluby, věřím, že všichni hokejbalisté mají svůj sport i klub rádi a vzájemně se respektují. Po ukončení kariéry stejně všechny medaile a statistiky zanese prach a důležité budou jen hezké vzpomínky na společný čas, legraci a dřinu", uzavírá brankář s číslem #21 na zádech Martin Sup.

Leoš Gerlich je jedním ze dvou brankářských ochovanců pražského Kert Parku, který zasáhne do sobotního utkání s Kovem. Jeho mateřských klubem však Park nebyl: "Tak mým úplně prvním týmem byli HBC Medvědi, ze kterých si mě vytáhnul Milan Kubíček (Milane díky 🙂 ). Začátky byly krásné, ale přeci jenom už je to dávno :)". V Sport Parku a později Kert Parku prošel všemi kategorie. Od žáků po muže. Nejoblíbenější období však hledá těžko: "Každé období má něco do sebe. Za sebe zmíním čtyři nejhlavnější. Zaprvé to jsou zlaté medaile ze starších žáků a mladšího dorostu, kdy jsme ve finále porazili pražský Avir. Poté rád vzpomínám na naše souboje s Třincem, i když bychom si díky nim mohli vydláždit stříbrnou D1 😀 . Předposlední vzpomínkou je naše cesta z Národky do Extraligy zakončená úspěšnou baráží v Opavě. No a „třešničkou“ na dortu je pro každého Parkána nejúspěšnější sezóna v historii našeho klubu, kdy jsme byli druzí v Extralize a v Evropském poháru."

Pro sezonu 2013/2014 si dal Leoš od extraligového hokejbalu pauzu. Přece jenom mu však nejvyšší tuzemská soutěž čím dál, tím víc chyběla: "No kdyby mi nechyběla, tak se nevracím 🙂 . Když člověk něco dělá dlouho dobu a pak přestane, po chvíli si uvědomí, jak moc mu to chybí – alespoň v mém případě. Určitě ale svého rozhodnutí nelituji, protože mi to pomohlo.". Jeho návrat však mírně zkomplikovala vynucená operace ramene. " Vracet se po roce se ještě dá, v mém případě to je horší o operaci ramena, kterou jsem prodělal. Jelikož se jednalo o moji první (a snad i poslední) vážnou operaci, bylo, je a bude to pro mě ještě těžké, jelikož ramenní kloub je velice složitý. Každopádně si myslím, že jsem udělal velký pokrok a zároveň mám před sebou ještě dlouhou cestu." S návratem mezi tři tyče mu do jisté míry pomáhá i přítomnost trenéra brankarů Tomáše Dohnala. "Za sebe říkám, že mi to určitě pomáhá. Minimálně to, že si mám s kým promluvit a získat jiný názor, i když ne pokaždé souhlasím. 🙂 Tomáš dbá na styl, takže si myslím, že se ho snažím více dodržovat. Jinak moje role zůstává stejná = chytit každý balón mířící do brány."

Jako jediný ze čtveřice gólmanů působil Leoš pouze v týmu Kert Parku. Má pro něj utkání nějaký speciální význam?
"Vzhledem ke své situaci ho beru jako každé jiné. Osobně se nejvíce těším na Smirka (našeho bývalého skvělého spoluhráče Míru Strejčka). Myslím si, že jeho osobnost dělá sobotní derby o to zajímavější. Doufám teda, že bude hrát. :)"

"Kamarádi, sranda a spousta nezapomenutelných zážitků.", uzavírá brankář s číslem #37 na zádech Leoš Gerlich.

Petr Mikl odchytal za klub z Lužin ze všech brankářů nejméně - pouze loňskou sezonu. Neskrývá však, že mu Kert Park a zejména pak spoluhráči z A-týmu, přirostli do jisté míry k srdci.
Petr, jak sám popisuje, je odchovanec českobudějovického hokejbalu: "K hokejbalu jsem se dostal díky mému otci, který se tomuto sportu věnoval také jako brankář. Začal jsem ve svých 6-ti letech v klubu Tj Stars Suché Vrbné. O rok později jsem přestoupil do klubu SK Pedagog České Budějovice". V Pedagogem prošel Petr od žáků až po dorostence. A právě v dorost pak přišla jeho první republiková štace: "Dalším klubem, kde jsem působil, byla HBC Plzeň. V Plzni jsem hrál převážně v kategorii staršího dorostu a došlo i na půl roku v extraligovém Áčku", popisuje Petr.

V zimě roku 2011 došlo k dalšímu přestupu. Petrovým novým působištěm byla Vlašim, kde zažil pravděpodobně nejúspěšnější období na klubové úrovni. Alespoň co se medailí týče. V letech 2012 a 2013 totiž středočeský klub vyhrál extraligu a v roce 2012 i československý super pohár. V mistrovské Vlašimi však Petra trápila jedna věc - nedostával tolik prostoru na hřišti, kolik by si přál.

V létě 2013 se pak naskytla nabídka hrát za Kert Park: "Zavolal mi trénér Kurfurst a zeptal se mě, jestli bych neměl zájem hrát za Kert Park, nechal jsem si chvíli na rozmyšlenou, pak následoval telefon s Davidem Kunou a nakonec jsme si „plácli“. Ve finále přestup nebyl tak jednoduchý, jak jsme si mysleli, ale vše dobře dopadlo", popisuje Petr, jehož novým působištěm se tak stal klub z Lužin. V Kert Parku Petr dostal hodně prostoru a napadlo předvedl své brankářské kvality, kterými kolikrát doháněl soupeře k šílenství. Po slabším začátku se tým z Lužin postupně zvedal, ale nakonec skončil před branami semifinále.

Před sezonou 2014/2015 však v Kert Parku nastala pro brankáře nelichotivá situace. Po ročním pauze se k chytání vrací Leoš Gerlich a o místo v sestavě se najednou uchází 3 gólmani - Petr, Leoš a Martin Sup. Po dlouhém rozmýšlení, debatách se spoluhráči, gólmany a trenéry přišlo rozřešení. Petr se rozhodl přenechat své místo Leošovi s Martinem a využít nabídky pražského Kova. V letošní sezoně tak hraje Palmovce společně s novými spoluhráči. "Na nový tým jsem si zvykl celkem rychle, pár kluků jsem znal ze zimního soustředění v Teplicích a tak zvykání na nový tým bylo o něco jednodušší", objasňuje Petr.

Není však tajemstvím, že dveře v Kert Parku má stále otevřené, čehož Petr využívá. S Kert Parkem absolvoval letní soustředění a také několik brankářských tréninků v sezoně pod vedením Tomáše Dohnala. "Tuto sezonu jsem chtěl být o něco lépe fyzicky připravený, než tomu bylo doposud. Brankářské tréninky navíc jsou pro mě velice přínosné. Pan Dohnal nemá rád, když se brankář tzv. „válí po zemi“, což je občas můj zlozvyk a pořád mě tlačí do toho, abych co nejrychleji stál v postoji. Snažím se na tom zapracovat a myslím, že kluci z Kova mohou potvrdit, že na tréninku to někdy až přeháním 🙂 ", popisuje Petr.

Tuto sobotu se Petr opět setká se svými spoluhráči. Tentokrát však na druhé straně barikády. "Na utkání se těším hodně, je to přeci jen pražské Derby s velkým D. V tabulce je Kert před námi jen o jeden bod a oba týmy potřebují body jako sůl, takže očekávám zápas s vysokým tempem a nasazením." K takovému zápasu patří určitě i hecování. "Nějaké hecování proběhlo, ale nic moc velkého 🙂 ", dodává Petr.

Výraznou osobou na straně Kert Parku je bezpochyby útočník Martin Kruček, který svou přítomností na hřišti nahání strach obranám i brankařům. "Martin je jedinečný hráč, který má snad nespočet zakončení, což mi dokazoval v loňské sezoně na trénincích, kdy mě přiváděl občas do zoufalých situací. Takže nezbývá nic jiného, než se na něj více zaměřit jako tým a v nejlepším případě ho nenechat ani rozběhnout s míčkem 🙂 ", prozrazuje možný recept k "zastavení" lužinské #86.

"Tým plný super lidí, se kterými se vždy rád vidím", přiznává gólman s číslem #3 Petr Mikl.

Nejmladší z brankářů, který do sobotního derby naskočí je dnes dvaadvacetiletý Michal Zelenka.
Michal je, stejně jako Leoš Gerlich, odchovancem Lužinského hokejbalu. "Zelí", jak mu spoluhráči a kamarádi říkají, se poprvé na hřiště postavil v osmi letech. V bráně to však nebylo. "Začínal jsem jako hráč. Pamatuji si, že nás trénoval Milan Kubíček a po prvním tréninku jsem věděl, že mě hokejbal bude bavit. Odehrál jsem vepředu dva zápasy, během nichž jsem nedal asi 5 gólovek do prázdné 🙂 . Řekl jsem si, že ze mně asi hráč nebude a šel jsem to vyzkoušet do brány, kde jsem se chytil", objasňuje Michal.

Kert Parkem si Michal prošel od žáků, až po začátky v mužských kategorií. "Nejvíce si vzpomínám na starší žáky a na poslední rok staršího dorostu, kdy se sešla super parta a o zábavu bylo postaráno, i když se prohrávalo", vzpomíná Michal.

První kontakt s klubem z Palmovky proběhl v devatenácti letech. "Bylo to zhruba před třemi lety, kdy jsem musel jít chytat aspoň 1. Ligu, abych měl šanci dostat se do reprezentace U20. Jenže v Kertu byla extraliga a silná gólmanská dvojice Leoš Gerlich a Martin Sup, takže jsem tam neviděl příliš šanci a tak jsem se začal ohánět po ostatních klubech. Kovo řeklo, že by mě zkusilo, tak jsem tam šel a chytil jsem se."

Michal nakonec v Kovu působí dodnes, díky čemuž má možnost v letošní sezoně hrát extraligu. "Hodně jsem si to přál, takže jsem rád a taky se snažím podat nejlepší výkony", přiznává Michal a zároveň popisuje rozdíl mezi extraligou a národní ligou: "Rozhodně je to rozdíl. Extraliga je mnohem rychlejší a tvrdší. "

Tento víkend se Michal postaví proti svému mateřskému klubu v derby pražských K a jak přiznává, na utkání se hodně těší: "No to snad nejde ani popsat ... 😀 Už aby to bylo, navíc dostanu tu možnost si zachytat zrovna já", prozrazuje.

"Kvalitní tým", uzavírá gólman s číslem #27 Michal Zelenka.