HC Kert Park Praha

Přinášíme Vám druhou část rozhovoru s Petrem Michetschlägerem, v něm jsme se s Petrem bavili zejména o událostech z podzimní části

Po zranění v letní přípravě to vypadalo na konec tvé kariéry. V zimě si však naskočil do přípravy s B-týmem a odehrál za něj i několik utkání. Věřil si v průběhu podzimu, že se ještě vrátíš mezi mantinely hokejbalových hřišť?

Při soustředění v Rakovníku koncem srpna 2013 mě píchlo v bederní oblasti a po určitých peripetiích s doktory a různých rehabilitacích, které mi vůbec nepomohly, mi po magnetické rezonanci (kam jsem se dostal až v listopadu) diagnostikovali vyhřezlou ploténku a prorokovali operaci. V té době jsem si mohl o sportu a hokejbalu zvlášť nechat úplně jen zdát. Sotva jsem chodil, bolest vystřelovala do celé nohy. I sedět byl problém a díky bolesti jsem se ani pořádně nevyspal. V tu chvíli jsem si říkal, že budu rád, když si budu moci vůbec ještě někdy zasportovat se synem…. V lednu jsem pak byl na konzultaci u neurochirurga a vlastně jsem si tam šel domluvit termín operace. Nakonec mě doktor přesvědčil, ať zkusíme ještě poslední možnou věc, že by to třeba mohlo trochu pomoci a pokud to nezabere, tak se bude operovat. Poslal mě na obstřik pod CT. Můžu říct, že když ta látka trefí přesně ten nerv, tak to není žádný med. 🙂 Ale každopádně mě to pomohlo. Nikdo neví na jak dlouho a kdy se to zase objeví, ale v tuhle chvíli to drží. Při sportu to je relativně v pohodě a ani to nevnímám, ale pak v klidu se to ozývá. Lepší už to asi nebude, nemládnu ... 🙂 Jsem moc rád, že mohu v tuhle chvíli fungovat tak, jak funguju.
Vždyť já vlastně, vzhledem k informacím, které jsem v tu chvíli měl k dispozici, v prosinci oficiálně ukončil své hráčské působení. 🙂 A klasicky, jak už to bývá u „bláznů“ mého typu, jak byla šance se vrátit ke sportu a k hokejbalu a cítil jsem, že by to mohlo jít, tak jsem hned šel. Po půlroce nicnedělání a nabírání kil, s čímž se automaticky pojí ztráta „fyzičky“ plus můj věk a zdravotní stav mi jasně říkali, kam mám jít a šel jsem do „B“ týmu do regionu. Títmo moc děkuji trenérovi Honzovi Skalníkovi za šanci a možnost návratu a vůbec celému „B“ týmu za podporu. Věřím, že si s klukama ještě letos zahraju a pokud bude vše v pořádku, tak příští rok určitě. 🙂

Na konci března tě A-tým oslovil, zdali bys mu nepomohl v play-off. Bylo pro tebe rozhodování složité?

Ano, oslovili mě s tím, že by byli rádi, abych byl alespoň na lavičce a s týmem trénoval. Že s největší pravděpodobností nebude mé herní vytížení velké.
Složité rozhodování to určitě nebylo. Jsem tady už dost let a se spoustou kluků se známe hodně dlouho a chtěl jsem určitým způsobem týmu pomoci. Nebudu ani zastírat, že pro mě osobně je to poslední šance se normálně (na hřišti) rozloučit s hráčskou kariérou v extralize. S mým zdravotním stavem se tato soutěž už dlouhodobě opravdu hrát nedá.

K extraligovému utkání si tak nastoupil po roce a bylo to znovu v play-off proti Hradci Králové. Jak ses na utkání těšil?

Když jsem jel na zápas, tak jsem vůbec nepočítal s tím, že budu hrát. Dozvěděl jsem se to až těsně před zápasem, protože ze sestavy vypadl jeden z hráčů a bylo nás 14, se mnou 15. Byl jsem postaven před hotovou věc, že jsem ani neměl čas přemýšlet jestli se těším, nebo ne. 🙂

Do utkání si naskočil hned od začátku. Bylo to pro tebe trochu překvapení? Jak ses v zápase cítil?

Jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, do určité míry to překvapení bylo.
Byl jsem hlavně zvědav, jak to zvládnu po fyzické stránce a po zdravotní. Přeci jen rozdíl mezi regionem a extraligou je obrovský! Cítil jsem se dobře a docela se to dalo…..ale prohrálo se, takže pocity byly smíšené.

Petře děkujeme za rozhovor

Přeji všem čtenářům pěkný den a pokud jste fanoušky Kertu, přijďte nás podpořit v sobotu na Lužiny proti Mostu!
Petr Michetschläger