HC Kert Park Praha

Přinášíme Vám nový miniseriál rozhovorů s našimi nejmenšími hokejbalisty. V něm Vám Darina Bělohradská představí naše nejmenší minipřípravkáře.

Krátce jsem si popovídala s malými hráči hokejbalu o tom, jak sport, kterému se věnují vnímají. Prošli jsme spolu první okamžiky, kdy se sportem přišli do styku a dostali jsme se spolu nenásilně a s fantazií těmto dětem vlastní až do budoucnosti, kterou v hokejbale spatřují. Je pro mě čest dostat se hluboko do nitra těch nejmenších hokejbalistů a vyslechnout jejich názory. Co je totiž důležitější než názory těch, pro které to my dospělí vše děláme?

Svůj první rozhovor jsem vedla s Adámkem a Šimonkem Richterovými. Starší Adámek, ročník 2008, hraje hokejbal od jara 2014. Jeho mladší bráška se poprvé setkal s hokejbalem ve stejném roce, zápasy však vzhledem ke svému věku, ročník 2010, začal hrát až později, po vzoru svého staršího brášky, v lednu roku 2015.

Jak dlouho hokejbal hraješ? Kde ses poprvé dozvěděl o hokejbale?
Adámek:

Asi 3 roky.

Adámek, Šimonek:

Jednou jsme si přijeli k hokejbalovému hřišti zajezdit s bráškou na kolečkových bruslích a viděli jsme, jak děti trénují s panem trenérem. Zeptali jsme se, jestli bychom to mohli zkusit také.

Proč si ho chtěl zkusit? Co Tě na něm lákalo?
Adámek:

Líbilo se mi, jak střílel míček.

Šimonek:

Protože běhali, já rád běhám. Také se mi líbilo střílení míčku a jak Adam (starší bráška) hrál.

Hrál jsi nebo hraješ vedle hokejbalu ještě nějaké jiné sporty? Zkusil bys je porovnat?
Adámek:

Ano, hraju ještě hokej. Na hokeji je celá výzbroj a je tam místo míčku puk. Na hokejbale se víc běhá, ale hokej je rychlejší hra, protože se hraje na bruslích.

Šimonek:

Ano, hraju ještě hokej, rozdíl vysvětlit nedokážu.

Co jsi čekal od hokejbalu před prvním tréninkem? Na co ses těšil?
Adámek:

Myslel jsem si, že budeme hrát po celou dobu na dvě půlky jako u hokeje. Těšil jsem se na červené branky, které se mi líbily už když jsem byl malý.

Šimonek:

Těšil jsem se na střílení. Nic jsem neočekával, nechal jsem se překvapit.

Překvapilo Tě něco po prvním tréninku nebo dokonce zklamalo?
Adámek:

Myslel jsem si, že hokejka bude v jiných barvách. Neznal jsem červené a modré čáry v půlce hřiště, to v hokeji nebylo.

Šimonek:

Asi běhání, běhalo se hodně, víc než jsem čekal.

Jaké jsi měl pocity po prvním opravdovém zápase? Překvapilo Tě něco nebo zklamalo?
Adámek:

To bylo s Hostivaří. Nečekal jsem, že si dám hned v prvním zápase „vlastňáka“. Na vše ostatní jsem byl připravený.

Šimonek:

Nevzpomínám si.

Chybí Ti něco na tréninkách?
Adámek:

Nic mi tam nechybí.

Šimonek:

Mně vadí, že tam jsou ostatní hráči. Chtěl bych, aby se trenér věnoval jenom mně. 🙂

Chybí Ti něco na turnajích?
Adámek:

Přál bych si, aby místo odpočinkových laviček, kde jsou střídačky, byly tribuny. Abych měl maminku, která mi fandí až u hřiště.

Šimonek:

Nic mě nenapadá.

Co je pro Tebe nejdůležitější, když jedete na turnaj? Blíží se první turnaj v této sezóně, těšíš se? Jak myslíš, že to dopadne?
Adámek:

Nic mě nenapadá, jen mě nebaví se rozcvičovat. 🙂 Ano, těším se, myslím, že budeme první, protože z ostatních týmů odešli všichni starší kluci hrát za přípravku.

Šimonek:

Nevím, co je nejdůležitější. Na turnaj se těším, protože odešli starší kluci z té „strašné“ Hostivaře 🙂 , která nás pořád porážela.

Na co myslíš, když prohrajete? Co je první, co Tě napadne?
Adámek:

Jsem naštvaný na hráče, který udělá chybu například když vyrovnáváme.

Šimonek:

Jsem naštvaný na celý náš tým.

Na co myslíš, když vyhrajete? Co je první, co Tě napadne?
Adámek:

Že půjdeme na pizzu. 🙂

Šimonek:

Že dostaneme medaili a pohár. 🙂

Představ si, že bys byl trenér. Jak bys trénoval?
Adámek:

Trénoval bych tak, že bychom na každém tréninku hráli zápas.

Šimonek:

Trénoval bych úplně stejně, jako můj pan trenér.

Doporučil bys hokejbal i svým kamarádům nebo spolužákům?
Adámek:

Těm zlobivým ne. 🙂 Čím bych je ale nalákal nevím...

Šimonek:

Ano, jen těm hodným.

Máš v plánu hrát hokejbal i jako starší, dospělý?
Adámek:

Ano, až do „dospěláků“. Hodně mě to baví.

Šimonek:

Ano, já taky.

Chtěl bys hokejbal i trénovat nebo pískat jako rozhodčí?
Adámek:

Ne, jen hrát.

Šimonek:

Tak to vůbec. 🙂

Máš nějakou oblíbenou hokejbalovou hvězdu? Hráče? svůj vzor?
Adámek:

Jágra. (To není hokejbalista, to je hokejista, má poznámka.) Tak Kručka!

Šimonek:

Já hráče moc neznám. Možná tu čtyřku z toho dorostu, má 24 nebo 41 nebo 44 ... něco se čtyřkou... 🙂

Jaký si myslíš, že by měl být kluk nebo holčička, aby hráli dobře hokejbal? Co by se měli naučit, aby se stali dobrými hokejbalisty?
Adámek:

Pravidelně trénovat.

Šimonek:

Musí dobře střílet a umět kličky.

Řekni mi jednu věc, která Tě na hokejbale nejvíc ze všeho štve.
Adámek:

Prohry.

Šimonek:

Trénování.

Řekni mi jednu věc, kterou na hokejbale nejvíc ze všeho miluješ.
Adámek:

Střílení na bránu.

Šimonek:

Zápasy a kličky. 🙂

Autorka: Darina Bělohradská